Montessori pedagogika

Maria Montessori (*1870 1952)


„Lidská osobnost, ne výchovná metoda, musí být brána v úvahu“

Italská lékařka Maria Montessori se začala ihned po studiu zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dospěla k překvapivému zjištění – dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho to dospělí učí.
Na základě toho vypracovala autorka tzv. Metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek.
Maria Montessori zastává názor (a výsledky praxe v těchto typech škol v zahraničí to dokazují), že kromě studia je základním předpokladem pro vykonávání učitelského povolání vlastní příprava a sebepoznání. Učitel se zaměřuje na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí.
Vzdělávací systém Montessori vychází z potřeb malého dítěte, učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí v předškolních zařízeních a školách, ale také v rodině. Rodiče upozorňuje na závažnost jejich poslání, připomíná, že láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti i budoucnosti lidstva.

 

Nejdůležitější hesla v Montessori metodě výuky a výchovy jsou: bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid a láska

 

12 pokynů pro vychovatele malého dítěte v mateřské škole

  1. Vychovatelé musí vytvořit předem připravené prostředí a starat se o něj.
  2. Vychovatel musí sám ovládat užívání a využití didaktického materiálu a umět dětem zprostředkovat jeho používání.
  3. Vychovatel je „aktivním“, když zprostředkovává dítěti vztah s okolím, je „pasivním“, pokud se tento vztah již uskutečnil.
  4. Vychovatel musí neustále děti pozorovat a diagnostikovat, aby uměl pomoci v okamžiku, kdy je o pomoc požádán.
  5. Vychovatel musí umět podat pomocnou ruku jen tehdy, když je o pomoc požádán.
  6. Vychovatel musí umět naslouchat a potom ptát, avšak jen když to dítě očekává
  7. Vychovatel musí respektovat dítě, které pracuje a nevyrušovat ho.
  8. Vychovatel musí respektovat dítě, které dělá chyby, aniž by ho hned opravoval.
  9. Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce.
  10. Vychovatel se musí stále pokoušet nadchnout děti pro práci s materiálem v jejich okolí.
  11. Vychovatel musí nechat děti pocítit, že se na jeho pomoc mohou kdykoliv spolehnout, nesmí ale svoji pomoc nikdy vnucovat.
  12. Vychovatel nabízí dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, mlčky svoji duši.  

 

Principy Montessori pedagogiky

Dítě je tvůrcem sebe sama

Ono samo má rozhodující vliv na svůj vývoj. Svým "naprogramováním" a vlastní aktivitou se podílí největší měrou na utváření sebe sama. Ačkoliv se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání. 

Pomoz mi, abych to dokázal sám

Tato prosba, s níž se malé dítě obrátilo k M. M., se stala hlavním krédem její pedagogiky. Není úkolem dospělých formovat dítě, odstraňovat mu z cesty překážky, nebo jím dokonce manipulovat, ale udělat vše pro to, aby vlastními silami a svým tempem získavalo nové vědomosti a dovednosti, vrůstalo do světa, který ho obklopuje. 

 Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí a jevů, rozvoj myšlení a řeči. 

V průběhu každého učení se musejí spojovat tělesné aktivity. Při osvojování nového učivat, při získávání nových poznatků je třeba vycházet od konkrétního poznání a manipulace s věcmi. 

Respektování senzitivních období

Senzitivní období označují dobu, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby "připravené" pro získávání určitých dovedností. Není-li takové období využito, senzitivita mizí.

Svobodná volba práce 

Dítě se samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat. Úkolem pedagoga je připrava optimálního prostřědí a pomůcek. 

Připravené prostředí 

Pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci. Je-li získání dovednosti rozloženo na tak malé kroky, které dítě může provádět bez pomoci dospělého, pak nepotřebuje dlouhý výklad, ale je schopno samostatně dojít k cíli. 

Polarizace pozornosti 

Dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Polarizace pozornosti je základem učení. 

Celostní učení

Člověk je jednotou tělesného a duševního. Od ostatních živých tvorů se liší duševním životem. V něm spočívá kořen svobody, vnitřní aktivity, spontálnnosti, možnosti samostatného a svobodného jednání. Duševní život znamená chtění, cítění, myšlení, jednání. Ovlivňuje pohyb, který však zpětně působí na duševní život. Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení. 

 

 


Tvorba webu zdarma s Webnode Webnode